Jako den bez konce

zdá se být čas

měď hraje na zvonce

noc modrá v nás.

Hlasité hodinky

jak spousta řečí

probouzí vzpomínky

a ticho léčí.

Obzory vyvstaly

i zmijí hřbety

to cesty zůstaly

v hady zaklety.   

Na nohy boty

do kapsy chléb

na dráty noty

navlékat zpět.

A jenom jít

jak domů se vracet

a všechno chtít

na prach obracet.

Korálky růžencům

andělská křídla

těla jsou milencům

jako nám jídla.

A ústa po nebi  

za tebou letí

tvé oči velebí   

létavic děti.